Jakub Houdek

V dnešní době už není internet záležitost několika vyvolených, ale už se dostal takřka do každé domácnosti. I rychlost už je nesrovnatelně vyšší než v jeho začátcích a s ní se i pomalu rozmohl neduh pirátství. To jest porušování autorské licence = nelegální šíření.

Ruku na srdce, každý z nás si určitě někdy stáhnul nějakou mp3ku, či film. Jednal při tom protiprávně? Na tyto otázky se vám pokusím odpovědět v následujícím článku, který pojedná pouze o audiovizuálních dílech. Nikoliv o softwaru.

V České Republice je velice zjednodušeně řečeno, nelegální obsah šířit. Nikoliv však vlastnit. Ovšem pouze pro vlastní potřebu. Pokud máte byť „legálně“ stažený film, ale podíváte se na něj s přáteli (veřejná reprodukce), tak automaticky film šíříte.

Hlavní možnosti stahování jsou tři:

1. File-hostingy
2. Torrenty
3. Direct Connect (DC)

File hostingy

Jedná se o servery (buď placené, které jsou výrazně rychlejší, nebo free, které jsou limitovány především v maximální rychlosti stahování) na které soubor někdo nahrál a ten je uložen na pevném disku, odkud ho mohou další uživatelé stáhnout.
Mezi nejznámější placené zahraniční určitě patří rapidshare.com nebo hotfile.com, z českých pak například hellshare.com nebo share-rapid.com. Všechny tyto servery je možné použít zdarma, avšak rychlost je výrazně limitována, či je nutno čekat pro stažení dalšího souboru.

V naších luzích a hájích pak takřka každý zná server uloz.to, který je ve své podstatě zdarma, avšak rychlost stahování je omezena (nikoliv tak závratně, jako výše jmenované servery) a pro stažení jste nuceni opisovat kontrolní kód, což zamezuje automatickému stahování přes download manažery.

Při tomto způsobu stahování žádné data nešíříte dál. Kdo se tedy dopustil protiprávního jednání, pokud se jedná o nelegální obsah? Uživatel, který obsah na hosting nahrál! Hostingu stačí, aby někde viditelně napsal, že nenese žádnou odpovědnost za uživateli nahraný obsah a je z plezíru. Dnes však snad veškeré hostingy mají funkci, kde jakýkoliv uživatel může jakýkoliv soubor označit za nelegální, což prakticky vede k jeho smazání.

Torrenty

Jedná se o způsob šíření dat, kdy stahovaný soubor není uložen na žádném serveru, nýbrž na počítači uživatele, který zahájil sdílení tohoto souboru – vytvořil torrent (malý soubor, jež obsahuje zpravidla jeho IP adresu, odkud je poté soubor šířen). Uživatelé, kteří tento soubor vlastní, dělíme na Seedery (mají celý soubor) a Leechery (soubor stahují a stažené části zároveň šíří dál). Od těchto uživatelů je možné poté soubor stáhnout (u Leecherů samozřejmě jen tu část souboru, kterou mají staženou a mohou jí tak dále šířit). Dalo by se tedy říci, že torrent má omezenou životnost. Pokud je soubor atraktivní a žádaný je rychlost stahování vysoká. Pokud se ale jedná o soubor starý a neatraktivní, který sdílí malé množství uživatelů, je rychlost mizivá.

Při tomto způsobu stahování šíříte obsah dál, jelikož to, co máte stažené, zároveň odesíláte dalším uživatelům.

Direct Connect (DC)

Způsob sdílení, kde zjednodušeně, každý sdílí to, co má a přijde mu za vhodné sdílet. Uživatelé si tedy de facto soubory mezi sebou vyměňují. Pro ono spojení uživatelů slouží tzv. huby, kam se uživatelé připojují a přes ně sdílení obsahu probíhá. K připojení na hub musíte mít nasdílené určité množství dat (většinou v řádech GB).

Zde je rozdíl v tom, zda se dopouštíte protiprávního jednání či nikoliv, obsah, který ostatním sdílíte. Pokud budete sdílet nejnovější Windows, pak můžete mít problém. Avšak pokud sdílíte volnou distribuci Linuxu, nebo zdarma stažitelné demoverze her, pak nikoliv.

Policie

Policie postupuje zpravidla až poté, co je podáno oficiální trestní oznámení (např. od IFPI nebo OSA). Policie poté musí nejdříve dokázat, že uživatel XY nelegálně poskytl dílo, na jehož základě získá soudní povolení k domovní prohlídce, při které zabaví veškeré předměty, který by mohli mít s nelegální aktivitou spojitost. Většinou to bývá harddisk počítače a „vypálená“ DVD. Z něj poté znalci analyzují data a počítají způsobené škody.

Problém nastane, například pokud veškeré data máte uložené na harddisku a nevlastníte tedy „vypálená DVD“ a onen harddisk máte šifrovaný. U nás nemáte tu povinnost polici heslo sdělit, kdežto například ve Velké Británii ano. Poté se znalci pokoušení heslo prolomit. Z vlastní zkušenosti vím, že získat heslo pro administrátorský účet ve Windows XP je záležitost několika minut. Pokud máte ale Linuxový oddíl zabezpečený silnou šifrou, pak je zjištění hesla takřka nemožné a harddisk je označený za nečitelný a není tedy důkaz.

• Zdroje: škola (Právo), diskuzní fóra a především článek na lupa.cz

Tento článek rozhodně neslouží jako žádný návod, nýbrž jako velmi zjednodušené shrnutí toho, jak se věci mají.